Sestra imáma Husejna a.s. Zajnab s.a. pronesla řeč na dvoře Jazída, kam byla předvedena spolu s ostatními ženami a dětmi  z Husejnovy rodiny po masakru v Karbalá:

„Všechna chvála patří Alláhu Pánu Světů. Nechť Alláh sešle Svá poženání na Svého Posla a jeho rodinu. Pravdivá jsou slova Alláha, který řekl: „A konec těch, kdož zlo činili, bude pak ještě horší, neboť za lživá znamení Boží prohlašovali a posměšky si z nich tropili.” (30:10)

Myslíš si, Jazíde - že když jsi před námi zahradil všechny cesty na zemi a obzory na nebi, takže jsme byli hnáni jako zajatci- že jsme bezcenní v očích Alláhových a ty jsi v Jeho očích vážený? Anebo se těšíš u Něj velkého postavení? A tak se na nás díváš spatra a jsi arogantní, povznesený, když vidíš svět, který se ti klaní, a věci se dějí tak jak chceš, a když se naše autorita a moc dostala do tvých rukou?

Ale počkej! Zapomněl jsi snad, že Alláh řekl: „Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující”? (3:178)

Je  správné, synu “Propuštěnců” (Tulaqá’), že držíš své ženy a otrokyně v jejich komnatách (pod ochranou), zatímco ženeš dcery Posla Božího jako zajatkyně bez jejich závojů s obličeji odhalenými, vlečenými jejich nepřáteli z jedné země do druhé, aby je viděli ti, kteří stojí u studní i ti, kteří hlídají tvé pevnosti, s tvářemi odhalenými pohledům každého – ať blízkého či vzdáleného, nízkého či vznešeného, zatímco ony nemají s sebou žádného ze svých mužů ani žádného ze svých ochránců?

Ale co se dá očekávat od potomka těch, jejichž ústa žvýkala játra očištěných a jejichž maso roste z krve mučedníků? Jak by se dalo očekávat, že ten, kdo na nás hledí se záští a nepřátelstvím, nenávistí a zákeřností, by nás měl v lásce – nás, Ahlulbajt? Kromě toho, bez pocitu jakékoli viny či zvažování recituješ: „Byli by velice potěšeni, a pak by řekli – nechť nejsou tvé ruce, Jazíde, nikdy ochrnuty.“*

Jak se opovažuješ udeřit rty Abú Abdulláha a.s., Pána mladých v Ráji? Ale proč bys to nedělal, když jsi rozjitřil zranění téměř zahojené a když veškerá milost byla vyjmuta z tvého srdce, prolil jsi krev potomků Muhammada, mír a požehnání Alláhova budiž s ním a s jeho rodinou, a hvězd na zemi z rodiny Abdul Muttaliba? A pak cituješ své učitele jako bys mluvil k nim. Brzy budeš mezi nimi, a brzy si budeš přát, abys byl ochrnutý a oněmělý a nikdy neřekl, to cos řekl a neudělal, cos udělal.

Ó Alláhu, vezmi to, co patří nám, z jeho rukou, potrestej ty, kteří nás utlačují, a nechť Tvůj hněv dopadne na kohokoli, kdo prolil naši krev a zabil naše ochránce! Při Alláhu, tys spálil pouze naši kůži, uřízl jsi pouze naše maso, a setkáš se tváří v tvář s Poslem Božím, mír Boží budiž s ním a s jeho potomky, a budeš nést břímě krve, kterou jsi prolil, krev jeho potomků, a jeho práv, které jsi znesvětil, když je Alláh shromáždí dohromady a bude za ně požadovat odplatu.

“A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají.” (3:169)

Stačí, že Alláh je tvým soudcem a Muhammad, mír a požehnání budiž s jeho rodinou, je tvým protivníkem a (archanděl) Gabriel je obráncem (Muhammada). Všichni ti, kteří tě podněcovali k tomu, cos udělal a všichni ti, kteří tě dosadili do vedení, díky čemuž jsi zničil životy muslimů, se dozajista dozví, jak špatný je konec utiskovatelů, a kdo z vás bude mít nejhorší místo a bude tím nejméně ochráněným.

Ačkoli mě pohromy přinutily, abych k tobě mluvila, v mých očích jsi bezvýznamný, tvoje slovní útoky jsou velké a tvoje urážky nesnesitelné, ale oči jsou plné slz a hrudě naplněné smutkem. Ještě divnější je, že ctěná Strana Alláhova je zabíjena Stranou “Propuštěnců” – Stranou Satana. Z těchto rukou kape krev; tato ústa se krmí naším masem, zatímco ta svatá a čistá těla jsou nabízena jako potrava divé pouštní zvěři a jsou pošpiněna krutými lidmi. Jestli nás považuješ za svou kořist, brzy nás nalezneš svými protivníky – to bude tehdy, kdy nenajdeš nic než to, čeho se tvoje ruce dopustily.

“Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí.” (41:46)

Stěžuji si Alláhu, a na Něj se spoléhám.

A tak dělej plány, jaké chceš, a vykonávej svoje intriky, a zesiluj svoje snahy, neboť při Alláhu, nebudeš schopen zničit zmínku o nás, ani nebudeš schopen zničit zjevení (které bylo zjeveno nám), ani nebudeš moci zvýšit svou pozici ani tvá ostuda nebude nikdy smyta. Tvůj záměr se prokáže jako marný, tvoje dny omezené v počtu a tvoje bohatství promarněné v Den, kdy volající zavolá:

“Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé.” (11:18)

Všechna chvála patří Alláhu, Pánu světů, Jenž zapečetil život našich předešlých štěstím a odpuštěním, a našich posledních mučednictvím a milostí. Dovoláváme se Alláha, aby pro ně dovršil Svou odměnu, daroval jim navýšení, a odškodnil nás uspokojivě. On je Nejmilostivější, Nejmilosrdnější, Alláh nám stačí, a On je tím nejlepším ochráncem.”

*Jazíd projevoval radost ze svého zločinu a pyšně říkal, že by byli jeho předkové (Abú Sufján, Mu’áwija a další z Umajjovců) na něj hrdí