Definice muslimské jednoty

,,Hle, tato vaše obec (ummah) je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy!'' (Korán, 21:9) 

 

Výše uvedený verš z Koránu naznačuje ideál předepsaný Alláhem, kterého  bychom se všichni měli snažit dosáhnout.

 

Pokud se však podíváme na současný stav ummy (celosvětová islámská komunita), jasně vidíme, že všeobecně vzato je velice vzdálená jednotě.

Nejednotnost uvnitř ummy je každému velice zjevná , muslimové vytvářejí nepřátelství, káží nenávist a dokonce se i zabíjejí. Ummah je v zoufalé situaci a potřeba reformy je naléhavá.

 

Definice muslimské jednoty

 

Ayatulláh Mutahhari řekl, že jsou tři  definice muslimské jednoty.

První je, že by se všechny islámské školy (madhaby) měli sjednotit, zanechat rozdílů a zformovat jednu stranu.

Druhá definice je, že se bude následovat pouze jedna škola a od následování ostatních škol bude upuštěno.

Obojí myšlenky jsou nesprávné, nepraktické a nereprezentují pravou podstatu muslimské jednoty.

Třetí definice je ta, že muslimská jednota se, jak Ayatulláh Mutahari říká:

 

 A tato definice je správná.

 

Podle této definice nemusíme činit žádné kompromisy v našich zásadách, praktikách a v naší víře - v zájmu jednoty. Neznamená to však, že přestaneme o našich rozdílech mluvit úplně a nebo že se budeme vyhýbat účasti v diskuzích a v dialogu.

Někdo věří, že abychom se mohli sjednotit, tak musíme ustoupit něco z naší víry, jinak prý není možné dosáhnout jednoty a tudíž se nemůžeme sjednotit, pokud to bude mít za následek ohrožení našeho přesvědčení. Toto tvrzení je podobné zásadě ,všechno nebo nic.'

 

 

Pokud se blíže podíváme na příklad Imáma Alího (as), který zkoušel cokoli bylo v jeho moci, aby zachoval základ imamah (Bohem určené vedení imámů) a zároveň jednotu ummy, uvidíme, že se neuchýlil k myšlence , všechno nebo nic.' Imám Alí (as) neignoroval a nepopíral to, že mu bylo nezákonně odepřeno právo na chalifát, ale zároveň ani nevyhlásil válku  proti těm, kteří se neprávem zmocnili Bohem určeného vedení .

 

V dopise Egypťanům, který zaslal Imám Alí(as) za svého chalifátu Málikovi al-Aštar, když jej jmenoval guvernérem provincie, říká:

 

 

  ,, Když Svatý Prorok (saw) odešel, muslimové se počali přetahovat o chalifát. Přísahám při Alláhu, že v onom okamžiku si nebylo možné ani představit, že  Arabové odejmou křeslo chalifátu  rodině a potomkům Svatého Proroka (saw) a že budou přísahat věrnost jiné osobě.

V každé fázi jsem se držel opodál od toho zápasu nadvlády a politiky moci, dokud jsem nezjistil, že  heretici našli otevřeně zalíbení v kacířství a rozvratu a že zkoušeli oslabit a zruinovat  náboženství hlásané naším Svatým Prorokem (saw). Obával jsem se,že  pokud se nepostavím a nepomůžu islámu a muslimům i po spatření a rozpoznání zla, byla by to pro mne  horší kalamita  než ztráta mé vlády (chalifát) a moci nad vámi, jež by  byla pouze přechodná záležitost krátkého trvání.''   (2)

 

Tady můžeme vidět, že Imám Alí (as) nebyl tím, kdo zastával názor , všechno nebo nic.' Nezůstal lhostejný a nevšímavý k záležitostem ummy kvůli rozdílnostem jako byla věc chalifátu.  Viděl, že v zájmu Islámu a ummy je třeba raději pěstovat soudržnost, spolupráci a jednotu mezi muslimy než revoltu.

 

Jsou rozdíly důvodem nejednoty?

 

Rozdíly názorů v otázce praktik, fiqhu a specifických doktrín a přesvědčení jsou považovány mnohými za kořen a příčinu nejednoty ummy. Islámská jednota přece není o vytvoření stejného náboženského směru se stejnými praktikami a doktrínami. Pokud je jednota muslimů definována takto, tak taková realita, kdy budou všichni muslimové následovat jednu cestu bude dosažena až při návratu našeho milovaného a očekávaného zachránce - Imáma Mahdího (atf).

Rozdíly v názorech panují ve všech společnostech, národech a dokonce i rodinách. Lidé se liší v sociálních, politických ale  i rodinných záležitostech. Odlišnosti a různorodost plynou ze samotné podstaty tohoto světa. Nejsou špatné a neměly by být důvodem nejednoty.

Musíme se zamyslet nad tím, proč je tolik různorodostí na světě. Jsme vystaveni obrovské škále ideologií, kultur a životních stylů. Tato pestrost představuje velkou výzvu pro lidstvo, aby zužitkovalo svůj intelekt, který jim dal Alláh (SWT), naše schopnosti totiž nebudou maximalizovány, pokud budeme vystaveni pouze jedné cestě nebo náboženství.

Pokud by existovalo pouze jedno náboženství na světě, pak by si jej lidé mohli buďto zvolit následovat nebo ne, byly by pouze dvě možnosti na výběr. Vedlo by to k intelektuální stagnaci, která by byla škodlivá naší existenci, jelikož to je právě rozdílnost, jenž nás vede k rozvoji intelektu, bádání, uvažování a k diskuzi. 

 

 Avšak ne všechny názory, myšlenky a náboženství jsou správné. Je zde čistý rozdíl mezi pravdou  a falší, a jsou to odlišnosti názorů a pohledů v tom, co je pravdivé, jež nás vedou k hledání konečné cesty, a to se pokládá za Alláhův test (SWT). 

Dále,právě tehdy, když začínáme v hledání pravdy, tak si začneme vážit a rozumět ostatním ideologiím,  a to je proces pěstování tolerance a konečné jednoty.

 

Alláh ve Svatém Koránu říká :

 

 ,,Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.''  (5:48)

 

My však často inklinujeme k diskuzím ohledně rozdílů mezi různými islámskými školami (madhaby) raději než o podobnostech  a to až do takové míry, že zapomínáme na základní principy, které nás činí muslimy. Všichni muslimové věří v Jediného Boha Alláha (swt), následují posledního Proroka Muhammada (sawasa) , čtou stejnou knihu - Svatý Korán, postí se v měsící Ramadánu, navštěvují dům Alláha v průběhu Hadže a sdílíme jednu identitu, my všichni jsme muslimové.

 

Ajatulláh Amini , uznávaný ší'itský autor sbírky ,,Al-Ghadir '', říká :

 

,,Lidé mají svobodu vyjádřit své názory a myšlenky na náboženství. Jejich pohledy nikdy nezničí pouto muslimského bratrství, na které odkazuje Svatý Korán ve verši :

,,Věřící jsou si přece bratry...'' (49:10)  ...My , islámští spisovatelé , všichni žijeme pod vlajkou pravdy a konáme naše povinnosti pod vedením Koránu a Prorocké mise Svatého Proroka (saw). Poselství nás všech zní: ,,Není boha kromě Alláha a Muhammad je Jeho Posel.''  (3)

 

Rozdělění a nejednota, která dnes existuje v naší ummě, není kvůli teologickým a právním rozdílům mezi madhaby, důvodem je způsob jakým na tyto rozdíly reagujeme. Nejednotnost je ohromná díky naší nesnášenlivosti a ignoranci. Hlavní překážkou ve sjednocení ummy je nedostatek úpřímné touhy porozumět, čemu druhá strana věří a proč mají své praktiky a doktríny.

Bez ohledu na teologické rozdíly by všichni muslimové měli usilovat o soulad založený na vzájemném respektu.

 

Dialog

 

Dialog může být velmi mocná pomůcka k toleranci a porozumění, pokud je užívána řádně. Debaty mohou vést k argumentům a polemickým rozepřím a mohou způsobit ještě více rozpolcení. Raději bychom měli vést diskuze a dialogy s úpřímným úmyslem porozumění jeden druhému, hledání pravdy a sjednotit se a usilovat o společné zájmy.

Dialogem založeném na touze po jednotě  se rozptýlí mýty a mylné představy jednoho o druhém.

 

Ajátullah Džafar Sobhani ve své knize ,, Doktríny Ší'itského Islámu'' říká:

 

,,Ší'a  12 Imámů nepokládají rozdíly v islámském právu za ničení muslimského bratrstva a znemožnění solidarity mezi muslimy jako sjednocené komunity. Věří, že účastí v debatách mezi učenci při klidné atmosféře může být vyřešeno mnoho intelektuálních a právních rozdílů. Lidská společnost je v podstatě charakterizována faktem, že v ní  budou vždy přítomny odlišnosti názorů. Zavřít dveře intelektuální diskuzi  a  zkoumání  způsobí rychlý ústup znalostí a vzdělávání, protože to nemůže jinak než zničit  inteligentní úvahy a přemýšlení.''    (4)

 

Dialog může být i příležitostí k šíření pravdy mezi muslimy  jiných madhabů. Pokud věříme, že jsme my na té správné cestě, tak je jistě naší povinností  k ní zvát i další lidi.

Alláh (SWT) říká : 

 

,,Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.''  (Korán, 16:125)

 

Jak můžeme odmítnout sdílet s jinými požehnání a milosrdenství, které nám bylo udělěno Alláhem (SWT), obzvláště když vezmeme v úvahu, že islám je univerzální náboženství, otevřené všem lidem?

 

Závěr

 

Několik dní než byl popraven jeden z našich nejvýznačnějších islámských učenců minulého století  Ajatulláh Sajid Muhammad Baqir al-Sadr, je citováno, že řekl:

 

,,.....od  doby, kdy jsem byl schopen rozpoznat svou existenci a uvědomit si mou povinnost v této komunitě,  jsem považoval svůj život za zasvěcěný rovným dílem ší'itům i sunnitům. Šířím poselství jednoty a víry, která sjednocuje lidstvo. Žil jsem svůj život pouze pro Islám- cestu ke spasení a cíli všech muslimů. Proto, mí drazí sunnitští bratři jsem s vámi stejně tak, jako jsem s ší'itskými bratry. Chovám k vám úctu stejnou měrou jako vy chováte k Islámu.''

 

Každý rozdíl v názorech by měl být důvodem pro konstruktivní dialog a ne pro destruktivní diskuzi. Měl by rozvíjet intelekt, ne však vzájemné sektářské očerňování.

Pokud zůstaneme rozdělěni, můžeme být potrestáni jako národy, které byly před námi :

,,Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný....(Korán, 3:105)

 

,,Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se - díky milosti Jeho - bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni.''   (Korán, 3:103)

  ———————————————————

 

Reference:

 

(1) Ayatollah Murtaza Mutahhari. (1996). Al-Ghadir and its Relevance to Islamic Unity. Message of Thaqalayn, Vol. 3, No. 1 & 2. https://al-islam.org/mot/default.asp?url=ghadir-relevance.htm

(2) Nahj al-Balagha, Letter 62. https://www.al-islam.org/nahj/

(3) Ayatollah Amini. al-Ghadir, in the preface to volume 5, under title of “Nazariyah Karimah”.

(4) Ayatollah Ja’far Sobhani, Doctrines of Shi’i Islam, article 150, page 200.