Šestý Imám Dža'far Sádiq (as), Pravdomluvný
Teolog, vědec, filosof, soudce, učenec, učitel, náboženský vůdce; to je jenom několik výrazů, kterými dějepisci a vrstevníci popisovali Imáma Dža'far as-Sádiqa (as). Imám as-Sádiq (as) patří k nejrespektovanějším a nejctěnějším myslitelům islámské historie, zároveň je uznávaný pro svou zbožnost, oddanost k Bohu a vědomostem.
Pravdomluvný
17. dne měsíce Rabi al-Awwal roku 83 po Hidžře (702 n. l.) byl pátý Imám Mohamed al-Báqir (as) požehnán narozením svého nástupce na pozici Imáma. Imám as-Sádiq (as) byl respektován mezi svými bratry jako šestý Imám již ve svém útlém dětství. Dokonce i nevěřící ho uznávali jako Imáma, tedy jako toho, kdo bude následovat po jeho otci. Mohamed Amin al-Baghdady, jeden z nejvýznačnějšísh postav té doby, pocházející z vysoce ctěné rodiny, vyprávěl o některých z mnoha nespočitatelných zásluhách šestého Imáma: "Jenom on mezi svými bratry byl chalífa svého otce, a jeho pravomocným důvěrníkem. Rozsáhlé vědomosti se připisovali jeho osobě, a on byl podle tradice Imámem. Jeho dobrých vlastností bylo mnoho."
Pátý Imám označil Imáma as-Sádiqa za dalšího Imáma po něm a pověřil jej vedením ummy po jeho smrti rukama umajadského chalífy Hišáma ibn Abdul Málika 114 let po Hidžře. V průběhu shromáždění se Imám Báqir díval směrem k Imámu as-Sádiqovi a sdělil svým stoupencům : ,Vidíte tohoto muže? On je jedním z těch, o kterých Bůh Všemohoucí a Nejvyšší řekl:, A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je imámy i dědici učinili.'
(Qurán, 28:5)
Historik, vědec, chemik, filosof a matematik
Vědomosti a učení Imáma as-Sádiqa (as) nemělo mezery, a proto se za ním sjížděly výpravy z celého světa, aby z jeho znalostí mohly čerpat. Oba, pátý a šestý Imám (as) si byli vědomi, že během jejich doby, ve které působili jako zástupci (náměstci) Boha na zemi, se příliv knih řeckých a egyptských filosofů objeví v islámském světě, a byl alarmující fakt, že mnoho Muslimů začalo přijímat tyto práce jako pravdivé. Intelektuální probuzení muslimských vzdělanců během druhé poloviny století nebyla následkem vlivů cizích kultur, jak se zmiňuje v mnoha západních učebnicích, ale spíše vlivem úsilí Imáma Mohameda al-Báqira (as) a jeho syna Imáma Dža'far as-Sádiqa (as).
Imámové se zasvětili tomu, aby se Muslimové nenechali svést mylným učením, které by uvěznilo jejich smýšlení s nesprávnými a potměšilými informacemi na století. Studentům Ahlul-Bayt byly předávány kromě náboženských vědomostí také učení přírodních věd, astronomie a matematiky, a to proto, aby tyto informace mohli dále předávat ostatním Muslimům. Úsílí Ahlul-Bayt způsobilo příchod význačné intelektuální doby v muslimském světě, která neměla obdoby.
Myšlenkový přínos Imáma as-Sádiqa (as) byl již ve zmíněných oborech četný a rozsáhlý. On jako první v historii oddělil vědu od filosofie, a to na základě svého tvrzení, že to jsou dva zcela odlišné obory. Předtím byli filosofové považováni za vědce, a vědci byli filosofové. Ve věku 11 let Imám (as) vyvrátil Ptolemaiovský systém vesmíru (geocentrismus), a jako první prokázal, že Země není středem vesmíru, a že Slunce neobíhá Zemi. Dále Imám (as) dosvědčil, že Země se otáčí okolo svých os. Bohužel tyto výsledky jsou připisovány Koperníkovi a Galileovi.
Imám as-Sádiq (as) byl učencem ve více než dvě stě disciplínách v rozpětí od matematiky po politické vědy, a založil první univerzitu Islámského světa. Moderní vědci se shodují s mnoha z Imámových teorií včetně těch, které se týkají počátku vesmíru, fyziky, tepelné energie a vodíku. Mezi studenty Imáma as-Sádiqa (as) patřili Džábir ibn Hayan (otec chemie), Abu Hanifa (zakladatel Hanífského směru) a Málik ibn Anas (zakladatel Málikovského směru).
Pilíř ctnosti
Jenom dokonalost ve zbožnosti Imáma as-Sádiqa (as) se mohla vyrovnat jeho výsledkům ve vědecké činnosti; a to jeho uctíváním, laskavostí, a službou Islámu. Potomci Proroka Mohameda (saw) byli svými vlastnostmi podobní Prorokovi Abrahámovi (as), a tak málokdy jedli, aniž by nepozvali strádající a chudé ke svému stolu jako hosty. A zatímco hostům bylo prostřeno několik druhů jídla, Imám as-Sádiq (as) jedl a pil jenom chleba a vinný ocet.
Imám žil většinu svého požehnaného života v Medíně, a po nocích nosil pytle chleba, masa a Dirhamů, a rozdával to tajně mezi chudé lidi. Ti, kteří příjímali tyto dary neznali svého štědrého a laskavého dárce, a až po jeho smrti zjistili, kdo je obštědřoval, žádné jídlo ani peníze se již neobjevovaly na jejich prazích.
Imámova zbožnost byla velebena a ohromující pro mnoho lidí, kteří byli svědky jeho modliteb. Vypráví se, že jednoho dne Abu Hanífa viděl Imáma as-Sádiqa (as), jak se modlí, a byl tím uveden do rozpaků. Když Imám (as) dokončil modlitby, Abu Hanífa řekl: "Ó Abu Abdillo! Jak mučivé je tvé modlení!" Imám as-Sádiq odpověděl: "Cožpak nevíš, že mezi všemi skutky zbožnosti je modlitba tím nejlepším způsobem, jak se přiblížit k Bohu?"
Jeho modlitby byly dlouhé, a jeho prosby k Bohu nebyly nikdy odmítnuty. Jednou přišla k Imámovi (as) žena a pověděla mu: "Obětovala bych svůj život pro tebe, synu Božího Posla (saw). Mám lepru v horní části paže. Popros Boha, aby mě vyléčil." Imám se poté začal modlil k Bohu a řekl: "Bože, Ty léčíš slepé a malomocné,a přivádíš k životu ztrouchnivělé kosti. Odpusť jí, a uzdrav jí, ať může poznat účinek přijetí mé modlitby." A díky vysoké cti a postavení Imáma as-Sádiqa (as) před Bohem byla tato žena okamžitě vyléčena.
Tradice šestého Imáma (as)
Níže je uveden výňatek z instrukcí, které Imám as-Sádiq (as) předával svému synu a nástupci Imámu Musovi al-Kázimu (as):
" Můj synu, přijmy mé přikázání a zapamatuj si má slova. Zapamatuješ-li si je, povedeš šťastný život a zemřeš požehnanou smrtí. Můj synu, vskutku, kdokoliv kdo je spokojený stane se bohatým, kdokoliv kdo se dívá na to, co mají v rukách druzí, zemře chudý, kdokoliv kdo je nespokojený s tím, co mu Bůh předurčil, vznáší žalobu proti Božímu rozhodnutí, a kdokoliv kdo pohlíží na svoje chyby jako na nepatrné, vidí chyby druhých jako veliké. Můj synu, kdokoliv kdo odhalí závoj ostatních,i jeho chyby budou odhaleny, kdokoliv kdo tasí meč neposlušnosti je jím zabit, kdokoliv kdo kope jámu pro druhé, sám do ní spadne, kdokoliv se přátelí s pošetilci degraduje sám sebe, kdokoliv kdo se přátelí s lidmi vědomostí je respektován, a kdokoliv kdo vstoupí do míst hříchů bude nařčen. Můj synu, říkej pravdu, ať již je s tebou nebo proti tobě, a vyvaruj se pomluv, protože zasévají nenávist v srdcích lidí. Můj synu, když hledáš ušlechtilost, hledej ji na pravém místě (například u charakterních lidí), jelikož ušlechtilost má svá místa, a místa mají své zdroje, a zdroje mají své větve, a větve mají své ovoce, a žádné ovoce není nalezeno jinde než na větvi, a žádný pevný zdroj nemůže být nalezen jinde než na dobrém místě. Můj synu, když navštěvuješ, navštěvuj ty dobré, ale nenavštěvuj ty hříšné, protože oni jsou jak tvrdá skála, ze které voda neteče, větvě nezelenají, a země neplodí."
Reference:
Akhlaq e-A'imma: Morals & Manners of the Holy Imams, Sayyid Zafar Hasan Amrohi
Imam al-Sadiq, Shaikh Muhammad Hussain al-Mudhaffar
Kitab al-Irshad, Shaikh al-Mufid
Proč se ší'itskému právnímu směru říká Dža'fari fiqh neboli Madhab Imáma Dža'fara a.s.?
Imám Dža'far Sádiq (as) svými vědomostmi, politickým obětováním a oddaností významně přispěl k šíření ší'itského zřízení, proto byl ší'tský madhab pojmenována po něm, a také náboženství bylo označeno jako Dža'farovo náboženství. My patříme k Dža'farovu náboženství a jsme na to pyšní. Poselství pravého Islámu Proroka Mohameda (saw)totiž může být nalezeno v krvi Imáma Husejna (as), a jeho výklad a popis v učení Imáma Dža'fara Sádiqa (as).
Dža'fari fiqh je to samé náboženství, na jehož cestě Imám Alí (as) bojoval ve svaté válce (džihád), Imám Hasan (as) vyjednal mírovou smlouvu, a Imám Husejn (as) prolil svou krev. Na této cestě si musel Imám Sadžád (as) obléknout oděv vězně, a Zajnab (as) se stala poslem krve mučedníků, a dcera Proroka Fátima Zahra (as) pozvedla svůj hlas v mešitě svého otce (sawas) proti krutostem a tyranii, které na ní byly páchány.
Pokud má být Islám náboženstvím, ve kterém se vládci sami dosazují na uchvácené trůny, a mohou rozhněvat Fátimu Zahru (as) a přinutit Imáma Alího (as) zůstat v ústraní, pak doznáváme, že takovému Islámu se nepodrobíme. Jeden znalý a věrný učenec oddaný rodině Proroka (sawas) na základě logického uvažování řekl, že Islám v němž je rodina Proroka Mohameda (saw) zbavena svého postavení, je ten stejný Islám, v němž jsou opatrovníky a poručníky tyranští vládci jako Muawíja, Jazíd a Mutakawakilové. Krvavá historie ší'itství (stoupenectví) Imáma Alího (as) prokázala, že kdokoliv přijal Islám bez rodiny Imáma Alího (as) a usiloval na své cestě, ten se nikam nedostal a nakonec se stal bezmocným a zavrženíhodným nástrojem v rukou despotických vládců.
Konspirace Mansúra proti Imámovi Sádiqovi (as)
Myšlenková škola Imáma Sádiqa (as) považuje lidské bytosti efektivní v utváření svých osudů; prohlašuje, že to jsou sami lidé, kdo vytváří svoji společnost! Jste to vy, kteří můžete sebe udělat prosperujícími nebo neúspěšnými a nešťastnými. Jenom vy si můžete zajistit předpoklad pro svůj úspěch nebo pád. Což znamená, že to jsou lidé, kteří můžou sesadit vládce z jejich mocných pozic, nepřijmout jejich krutost, a předat vládnutí těm, kteří jsou schopní a shovívaví.
Avšak tato myšlenka, její šíření a víra v ní se znelíbila a zprotivila Mansúrovi, vládci, který panoval v době Imáma Sádiqa (as), a to i přestože její učení odpovídá výkladu Svatého Koránu.
Mansúr se tedy pokusil zamezit šíření tohoto přesvědčení, a to tak, že propagoval záporné morální hodnoty a zkažené myšlenky a zvyky. Tímto chtěl zabránil lidem, aby následovali myšlenkový směr Imáma Dža'fara Sádiqa (as), tedy školu moudrosti, uvědomění a politického hnutí.
Mansúr si najal učence, aby mohl zrealizovat svoje záměry. Za jejich pomoci chtěl přimět lidi věřit v náboženství útlaku a omezení. Chtěl tak zdeformovat jejich víru v náboženství, a přimět je uvěřit, že veškerá bída, trápení, útlak, výstřednosti, které se právě dějí, jsou od Boha, a že lidské bytosti by neměli zasahovat do stávajících poměrů nebo se pokoušet je změnit. Následkem jeho úsilí by jakákoliv opozice, odpor, a povstání proti němu měly přestat. Lidé by tak měli tolerovat krutosti tyranských vládců a nést tresty a rány biče jejich zločineckých pánů. Místo toho, aby se jim postavili na odpor, je tak budou chválit a vyjádří jim vděčnost.
Imám Sádiq (as) se zajisté nemohl dívat na šíření těchto pochybných a nebezpečných názorů, které byly předávány lidem ve jménu islámské kultury a víry. Položil základy islámské univerzity, aby mohl bojovat proti nebezpečné imperialistické ideologii. Ve velmi krátkém čase Imám vyučil čtyři tisíce studentů ve znalosti islámské kultury a víry, aby pak učení rozšířili mezi lidmi a zneutralizovali a zneškodnili následky propagandy učenců Mansúra.
Mansúrovy výstřednosti proti Imámu Sádiqovi (as)
Překvapivě Abbásovci začali shromažďovat lid pod záminkou pomsty za prolitou krev mučedníků v Karbalá, a ve jménu boje proti násilnostem, které páchal rod Omajovců. Jejich plánem bylo odstranit a nahradit klan Omajovců za pomocí Iránců, kteří milovali rodinu Imáma Alího (as), a také s pomocí Abú Muslima Chorasáního. Ale místo toho, aby předali chalífát Imámovi té doby, tedy Imámu Dža'faru Sádiqovi (as), zmocnili se vlády sami.
V roce 132 Hidžry (750 n. l.) byla vláda Omajovců ukončena. Dva chalífové jménem Saffah a Mansúr se poté chopili moci. První vládl 10 let, zatímco druhý byl u moci 22 let. Oba nepřetržitě provokovali a obtěžovali Imámy a náboženské vůdce. Imám Sádiq (as) byl pod těžkým tlakem a napětím během vlády Mansúra. A to do takové míry, že bylo lidem znemožněno Imáma spatřit. Došlo to tak daleko, že jednou muž jménem Harún chtěl navštívit Imáma (as), aby mu poradil s řešením problému, ale nevěděl co má učinit, aby se s ním mohl setkat. Najednou uviděl pouličního prodavače, který nabízel okurky. Přiblížil se k němu, koupil všechny jeho okurky, půjčil si jeho starý oděv, oblékl si ho, a předstíral, že je prodavačem okurek. Pak šel k Imámovu domu, zeptal se ho na řešení svého problému, obdržel odpověď a vrátil se.
V té době Mansúr zajal většinu přátel Imáma Sádiqa (as) a uvěznil je. Několikrát se také rozhodl Imáma (as) zabít, ale pokaždé byl jeho plán zázrakem zmařen.
Imámova (as) pevná vůle
Mansúr byl zklamán, že ani jedna jeho strategie a způsob proti Imámovi (as) nevyšly, a tak se rozhodl oklamat veřejnost o svém původu. Pokoušel se prohlásit a ukázat sám sebe jako pravý potomek Svatého Proroka (sawas). Chtěl tak prokázat, že je jedním z osob způsobilých pro pozici Islámského chalífátu pod záminkou, že pochází z línie Abbáse (strýce Proroka) a tudíž rodiny Proroka Mohameda (sawas). Ale byl si sám vědom, že nemá takové kvality a schopnosti na tento post, a že tato pozice se hodí jenom pro syny Proroka (sawas), tedy pro Imámy (as).
Imám Sádiq (as) svými dopisy tvrdě a pevně bojoval proti tomuto klamání veřejnosti.
1. Jednoho dne Mansúr napsal Imámovi (as): "Proč mě nepřijdeš navštívit jako ti ostatní?" Imám (as) mu v dopise odpověděl: "My nevlastníme nic z tohoto světa, abychom se tě kvůli toho (ztráty) museli obavát. Ty také nic nevlastníš nic pro Den spravedlnosti ani duchovno, tak proč bych tě měl jít navštívit ?''
2. Na další den Mansúr odepsal Imámovi (as): "Přijď tedy sem, abys mě mohl napomenout." Imám (as) mu v odpovědi napsal: "Kdokoliv, kdo je z lidí tohoto světa (obdivovačů tohoto světa) tě nebude kárat, a kdokoliv, kdo bude člověkem spravedlnosti, se k tobě nepřiblíží."
3. Jednoho dne byl Imám představen ve shromáždění Mansúra. Náhodou začala Mansúra obtěžovat moucha, a jakkoliv se ji pokoušel odehnat, znovu a znovu si sedala na jeho hlavu. Mansúr, který už byl rozhněván, řekl Imámovi: "Proč Bůh ztvořil tyhle mouchy?" Imám (as) ihned odpověděl: "Z toho důvodu, aby skrze nich mohl zostudit a ponížit mocné tyrany." Mansúr se rozlobil, uvelebil se na svém místě a povolil Imámovi (as), aby odešel.
Rozepře mezi Imámem (as) a vládcem Medíny
Poté co Mansúr umučil několik členů lidí z rodiny Hášimovců, stanovil muže jménem Šeba jako vládce Medíny, aby dohlížel na činnost Imáma (as). Šeba přišel do mešity na páteční modlitbu, a poté co modlitba skončila se usadil na tribunu a začal troufale a hanlivě hovořit o Imámu Alím (as) a rodině Proroka Mohameda (sawas). Lidé, kteří znali a milovali Prorokovu rodinu, a kteří byli z blízkých čtvrtí, byli neobyčejně rozhořčeni, ale nedovolili si pronést námitky.
Při této příležitosti se Imám Sádiq (as) postavil a řekl: "Ó člověče! My jsme hodni všechen zásluh a ctností, které jsi zmiňoval, a ty a Mansúr jste hodni hříchů a neřestí, o kterých jsi mluvil."
Potom se otočil k lidem a řekl: "Víte, kdo bude ten nejvíce poražený v Den spravedlnosti zítra? Ta osoba, která prodala svůj soudný den za tento svět, za materiální zisky těch ostatních, a takový je tento zkorumpovaný vládce."
Umučení Imáma Sádiqa (as)
Přestože Mansúr svým vyhrožováním dělal maximum, aby přivedl Imáma (as) buďto k sobě, nebo aby ho umlčel, nikdy neuspěl. Proto se rozhodl Imáma (as) zabít. Následně byl Imám (as) otráven jedem a zemřel mučednickou smrtí 5. dne v měsíci Šawálu, roku 148 Hidžry (765 n.l.). Jeho čisté tělo bylo pohřbeno na hřbitově Baqi v Medíně.
Některá krátká řčení Imáma Sádiqa (as)
1. Muslim, který vynaloží úsilí na to, aby uskutečnil přání svého bratra, je jako někdo, kdo vykoná džihád (úsilí) na cestě Boží.
2. Naše přímluva se nebude vztahovat na toho, kdo zanedbává vykonávání modliteb.
3. Ovoce (výsledek) lásky a náklonosti k tomuto světu je obtíž, nesnáz a strast, a výsledek zbožnosti a čistoty v tomto světě je útěcha těla a duše.
4. Jak nemravné je, že mocní se mstí na těch slabých.
5. Buď laskavý ke svému otci a matce, tak aby tvé děti mohly být stejně tak laskaví k tobě.
6. Modli se k Bohu, aby tvoje živobytí nezpočívalo v rukou lidí.
7. Ten, kdo zve lid k sobě, aby jim byl vůdcem, zatímco moudřejší člověk je mezi nimi, sešel ze své cesty.
8. Vyhýbej se nevhodným vtipům a humoru, protože to je příčina nenávisti a zášti.
9. Tři vlastnosti jsou znaky pokrytce:
i) Když mluví, lže.
ii) Neplní své sliby a závazky.
iii) Zpronevěřuje vklady ostatních.
10. Dalece se vyhýbej závidění druhým, protože to bude příčina oddálení se od Boha.
