Ghadir – Den spasení lidstva

   Po ukončení poslední Hadž (pouti) 18.dne měsíce Dhul  hidža a 10 let po přesídlení (hidžra), se Prorok Muhammad (mír a Boží požehnání budiž s ním i s jeho rodem) spolu s ostatními muslimy vracel k Medíně . Avšak krátce po rozdělení u Džohfa s poutníky, kteří přišli z různých koutů Arabského poloostrova, byl náhle zastaven na místě zvaném Ghadir Khum vyslancem Alláha (SWT) Archandělem Gabrielem (as), který přinesl tento verš:

,,Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící.¨

(Qurán 5:67)

Z veršů je znatelná neobvyklá naléhavost jisté záležitosti a závážnost, ale také ujištění, kdy Alláh přislíbil Poslednímu a Největšímu Proroku ochranu před zlem lidí. Znamená to, že existovali lidé odmítající následovat cokoli, co Prorok kázal a mohli by se snadno odchýlit z cesty z důvodu sobeckých sklonů v nepřítomnosti Alláhovy autority. Po Pečeti proroků již žádný Boží posel nepříjde, protože Nejmoudřejší Stvořitel stanovil Islám jako univerzální víru pro celé lidstvo. Důkazem je dynamika Quránu , jehož  nekonečná a nadčasová moudrost byla navržena tak, aby sloužila každému aspektu lidských potřeb, dokonce i předcházela v nápadech a pokroku vědy a jiných oborů. Stále však Prorokova mise (saw) nebyla zcela kompletní. Evidentně existovalo něco, jež bylo nutné veřejně prohlásit a to vzhledem k faktu, ze Prorok Muhammad (saw) byl poslán Bohem a nebyl jen někým, kdo byl vybrán, aby vedl a reformoval společnost Arabů, přičemž většina z nich až donedávna sveřepě odporovala jeho misi z důvodu pozůstatku polyteismu setrvávajícího v myslích mnoha a bránících jim v porozumnění dynamiky monoteismu.

Prorok Muhammad (saw) ,,  nehovoří z vlastního popudu svého, je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto,,  (Qurán, Súra  53)

Bez pochyby je to potvrzení každého Prorokova slova naším Jediným Stvořitelem, který nám ve Svatém Koránu mimo jiné připomíná humanitu ve stvoření Adama (as) a jeho zvolení chalífou –nástupcem na zemi s jasnými příkazy andělům a také až doposud poslušnému Iblísi, poklonit se prvnímu člověku. Korán nám pak říká, že se poklonili všichni kromě Iblíse, jenž byl pak vyhnán pryč jako Satan za neuposlechnutí Božského příkazu tím, ze se uchýlil k pokřivenému uvažování svým omylným rozumem.

Korán nás varuje proti rozvratnému našeptávání  věčně klamajícího satana, kterému byl udělěn odklad Nejmoudřejším Alláhem, aby zkoušel víru potomků Adama, zdali dbají Božích zákonů nebo jsou svedeni satanovým uvažováním. Dále v Koránu čteme o modlitbě Proroka Ibrahíma (as), když byl Alláhem zvolen jako Imám (vůdce lidstva), aby tato Božská autorita zůstala mezi jeho potomky. Přichází okamžitá odpovědˇ, že úmluva neplatí pro nespravedlivé( zálimín) . Také čteme o modlitbě  Proroka Mojžíše (as), když žádal Alláha, aby učinil Árona jeho nástupcem, o prosbě, jež byla splněna, jelikož pro nástupnictví proroků je nutný Boží příkaz a ne úsudek a výběr lidí, kteří mohou být lehce svedeni zjevným nepřítelem humanity- satanem.

Alláhova kniha také uvádí příklad, jak Satan oklamal lid izraelský (čerstvě odvedený z tyranské vlády Faraona), aby ignorovali Bohem zvoleného zástupce Árona a uctívali zlaté tele , demokratickým způsobem’ v nepřítomnosti Mojžíše (as), jenž meditoval na Hoře Sinaj.

Alláh nás také zpravil o tom, že to byl On, kdo poslal Proroka Ježíše (as), aby vedl ztracenou ovečku Izraele, ale zrádní izraelští se spolčili proti Mesiáši a porušili Boží zákon.

A proto vzhledem k těmto skutečnostem, přišel jasný příkaz Proroku Muhammadu (saw), aby zastavil na  své cestě na poušti 18. Dhul-Hidžah a oznámil velice důležitou záležitost ( závažnější než modlitby, půst, almužny či jiné formy uctívání , ktere nevyžadují takovou naléhavost). Mimoto téměř před 9 dny Prorok ve svém památném projevu na Džabal ar Rahman (Hora milosrdenství) na pláni Arafat v průběhu Hadž (pouti) informoval obrovský zástup lidí, že jeho dny na tomto světě jsou sečteny a aby zabránil muslimské společnosti odklonění se z pravé cesty po jeho odchodu, zanechává za sebou Thaqalayn (dvě závažné věci- Korán a jeho rodinu).

I přesto, že jasně uvedl, že to je Svatý Korán a jeho rod – Ahlul Bayt, stále převažoval jakýsi druh nejasnosti o tom, kdo by vlastně měl mít Bohem schválenou pravomoc nad řízením lidských záležitostí. Nepochybně je proti Božské spravedlnosti zanechat lidstvo tápající v temnotě. A tak z poslušnosti k Božím příkazům a po obdržení příslibu bezpečí před hříšníky, Prorok Muhammad (saw) povolal zpět všechny ty, jenž se již oddělili z cesty o pár hodin dříve a počkal na ty, kteří byli stále pozadu. V poledne před shromážděním 140 000 muslimů zdvihl ruku Alího (as) a pronesl tato nezapomenutelná slova:

,,Man kuntu Maula fahadha Aliyun Maulah ( Komu jsem byl vůdcem já, tomu je vůdcem Alí).

Toto bylo ve skutečnosti oficiální prohlášení toho, co již formálně i neformálně oznámil o přední pozici Imáma Alího ibn Abi Táliba (as) v Mekce před 23 lety, když Alí jako téměř desetiletý chlapec povstal, aby slovně vyjádřil svou podporu Božské misi Proroka, zatímco zbytek shromáždění si z něj tropil posměšky.

Den Ghadir je tudíž nesmírně důležité pojítko v řetězci Božské autority (wilayat) počínaje od Adama (as) a jeho zvolením chalífou až ke slíbenému příchodu Imáma al-Mahdího (as), který ustanoví celosvětový spravedlivý vládní systém a zajistí dodržování Boží vůle, bez které je lidstvo náchylné spadnout do  temných hlubin Saqifah ( místo, kde  po smrti Proroka (saw) hrstka muslimů zvolila Abu Bakra jako prvního chalífu, zatímco Alí (as) připravoval tělo Proroka Božího(saw) k pohřbu) a nebo do dalších ,,demokratických” pekelných spiknutí a zmařit tak osud lidstva zjevným nepřítelem Satanem.

To byl důvod, proč Alláh okamžitě poslal Archanděla Gabriela (as)  stejný den znovu a to v průběhu gratulací Prorokových společníků ,, bakhin bakhin laka Ya Ali’’ ( blahopřejeme ti, Ali),  ty jsi náš Vůdce a Vůdce všech věřících (Amirul muminín), s tímto veršem :

,, Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní’’

(Qurán 5:3)