Mubahala

Na jihu Arábie je místo zvané Nadžrán a tam kdysi žili křesťané, kteří zarytě věřili, že Prorok Ježíš (as) je synem Božím. Tato událost, které se říká mubahala- proklínání, se stala v 9.-10.roce hidžry. Prorok Muhammad (saw) pozval křesťany z Nadžránu (město v dnešní Saudské Arábii), aby přijali islám. Načež delegace 14 knězů, duchovních a starších mužů Nadžránu přijela do Madíny. Chtěli náboženství prodiskutovat s Prorokem (saw) a ptali se jej na postavení Ježíše (as). Jejich argument byl, že se Ježíš (as) narodil bez otce a pouze Marii (as), která byla pannou, tudíž je synem Božím. Prorok (saw) jim řekl, ať si odpočinou a že jim odpověď dá později.

Druhý den byly Proroku (saw) zjeveny 3 verše Qur’ánu, ve kterých Alláh (swt) říká:

 ,, A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a potom mu řekl „Budiž!“ a on byl!  Pravda tato od Pána tvého přichází - nebuď tedy jedním z pochybovačů!''

( Qur’án 3:59)

Proto je Ježíš (as) služebníkem Božím tak, jako Adam (as). Nadžranští křesťané však toto nechteli příjmout a nesouhlasili. Pevně se drželi své víry, že Ježíš (as) je syn Boží.

Prorok Muhammad (saw) je požádal, aby chvíli počkali. A v tom přišlo dalši zjevení od Alláha (saw) :

  ,,Tomu, kdo se bude s tebou o tom přít poté, co ti bylo dáno vědění, odpověz:

 ,Pojďme, přizveme syny naše a syny vaše, ženy naše a ženy vaše, nás i vás; potom vzájemně si budeme přísahat a přivoláme prokletí Boží na lháře!“

  (Qur’án 3: 61)

Všichni tedy souhlasili, že budou usilovat o ,,mubahila’’ neboli vzájemné proklínání.

Mubahila znamená, že obě strany budou vzývat Alláha (swt), aby ten, kdo mluví pravdu prežil a ten, kdo pravdu nemluví, aby zhynul.

Příští den křesťané očekávali na sjednaném území, koho Prorok (saw) přivede. Také spousta muslimů marně toužila, aby oni byli ti, které si Prorok (as) vezme s sebou. Bylo 24.dne měsíce  Zilhadž, když se najednou Prorok (saw) objevil s vnukem Husajnem (as) v náručí a za ruku vedl vnuka Hasana (as), za ním kráčela dcera Fátima (as) a za ní Alí (as).

Prorok (saw) tedy podle zjeveného verše přivedl Husajna (as) a Hasana (as) jako ,naše syny’, Fátimu (as) jako ,naše ženy’ a Alího (as) jako ,nás’. Když se však přiblížili na dohled svých protivníků, křesťany pojala hrůza, strach a byli jako očarovaní. Abdul Haris ibn Alqama, největší učenec mezi nimi zvolal ke svému lidu :

,,Vskutku že vidím Božské světlo na tvářích našich protivníků, hledím na tváře, ktere můžou horami hýbat, pokud se začnou modlit. Mějte se na pozoru, nikdy se s nimi nezkoušejte přít, nebo zhynete a celý národ křesťanů podlehne zkáze!’’

Načež Svatý Prorok (saw) řekl :,, Při Alláhu, kdyby se s námi křesťané z Nadžránu přeli, byli by přeměněni na opice a vepře, pršel by na ně z nebes oheň a dospěli by k záhubě.’’

Křesťané ustoupili od proklínání a Prorok (saw) jim dal dvě alternativy - prijmout islám a nebo dohodu. Avšak křesťané stále tvrdošíjně stáli při své víře, až nakonec navrhli mírovou dohodu a zavázali se platit roční daň a zůstali tak pod ochranou muslimů.

A takto Prorok (saw) ukázal světu, kdo skutečně jeho ahlul bayt – rodina je, a jak vysoké postavení Alí, Fátima, Husajn a Hasan mají (mír budiž s nimi).

Tím, že přivedl Alího (as) jako, nás’  dokazuje, že Alí má jedinečné postavení nade všemi muslimy. 

Prorok (saw) řekl při mnoha příležitostech :

,, Ali je ze mne a já jsem z něj, a nikdo mě nemůže reprezentovat kromě něj.’’

Událost Mubahala je hojně zaznamenána i sunnitskými učenci a označena jako autentická.

Jako příklad uvádíme : Sahih Muslim, Sahih Tirmidhi, učenec Suyuti nebo Tabari, al-Mustadrak al Hakim.