Část 2.

Džihád v Qur´ánu

První verše

Podívejme se na některé verše v Qur´ánu, které se týkají džihádu.

První bitva Proroka (sawaws) byla obrannou válkou. Je známá jako bitva u Badru, místa, které se nachází blízko Medíny. V této bitvě Prorok (sawaws) a jeho následovníci čelili nepřátelskému vojsku, které přišlo až z Mekky, jež byla stále pod kontrolou nevěřících.

Prní verše menšího džihádu, které byly v té době zjeveny, jsou v kapitole 22, súra Al-Hadždž, verš č. 39-40. Tyto verše jasně vysvětlují účel menšího džihádu.

„Povolení bojovat je dáno těm, proti nimž je vedena válka, protože jim bylo ukřivděno – a věru je v moci Alláhově jim pomoci – těm, kteří byli nespravedlivě vyhnáni ze svých domovů jen proto, že říkali: ‚Naším Pánem je Alláh‘...

(22:39-40)

Súra 2 Al-Baqara, verš 190, hovoří o nevěřících v Mekce, kteří vedli válku za válkou proti Proroku (sawaws) a jeho stoupencům.

„Bojujte za věc Alláhovu proti těm, kteří bojují proti vám, ale nedopouštějte se bezpráví. Neboť Alláh nemiluje ty, kteří se bezpráví dopouštějí.“

(2:190)

V tomto verši se hovoří o odpovědi na agresi - válku obrannou, vůbec není řeč o vyvolání agrese. I v obranném boji Aláh varuje muslimy, aby nepřekračovali meze.

Islám učí, že muslimové mají být silní, aby se mohli bránit, když jsou napadeni, ale to neznamená, že můžou být agresivní nebo nespravedliví. V kapitole 8, súře Al-Anfál, verše 60-61, Bůh určuje všeobecné pravidlo zcela jasně, když k muslimům hovoří takto:

„A připravte proti nim vše, co můžete z ozbrojených sil a jezdeckých hlídek na hranicích, abyste jimi zastrašili nepřátele Alláhovy a nepřátele svoje a další, které sami neznáte, ale Alláh je zná...“

(8:60)

Po všeobecném nařízení pro muslimy být silnými a připravenými k vlastní obraně ve verši 60, následuje verš 61:

„Když se budou přiklánět k míru, přikloň se k němu také a důvěřuj Aláhovi.“

(8:61)

Zkrátka, islám požaduje, aby muslimové byli silní, aby je jiní neterorizovali, ale pak mají napřáhnout ruku míru i ke svým nepřátelům, jsou-li k míru nakloněni.

Problém textu a kontextu

Někteří spisovatelé a řečníci citují qur‘ánské verše vytržené z kontextu a snaží se jimi dokázat, že islám podněcuje k násilí a terorizmu. Používají „text“ vytržený z jeho „kontextu“.

Je to to samé, jako kdyby někdo hledal v Bibli a vzal následující slova nebo věty, aby dokázal, že Bible podněcuje k násilí:

„Vezměte všechny vůdce těchto lidí a zabte je.“

(Numeri 25:7)

„Nyní zabte všecny chlapce a zabte každou ženu, která ulehla s mužem, ale nechte si pro sebe každou dívku, která s mužem nikdy nespala.“

(Numeri 31:17-18)

„Zabte každého muže a každou ženu, která není pannou.“

(Soudců 21:11)

Žádný rozumný člověk nepřijme takovou prezentaci biblických veršů vytržených z kontextu, ale přesto vidíme mnoho křesťanských kazatelů a misionářů, kteří tak činí s Qur’ánem bez váhání.

Podívejme se na pár příkladů takového vytrhávání veršů z jejich kontextu:

První příklad

Kapitola 2 Al-Baqara, verš č. 191 je citován následovně:

„Zabíjejte je, kdekoli je potkáte“

Abychom pochopili úplný kontext tohoto verše, musíme číst dohromady verše 190 až 193:

„Bojujte za věc Alláhovu proti těm, kteří bojují proti vám, ale nedopouštějte se bezpráví. Neboť Alláh nemiluje ty, kteří se bezpráví dopouštějí.

Zabíjejte je, kdekoli je potkáte a vyhánějte z míst, odkud oni vyhnali vás; pronásledování je horší než zabití. Ale nebojujte s nimi v Posvátné Mešitě ani v její blízkosti, dokud tam s vámi nezačnou bojovat. Jestli vás napadnou, pusťte se s nimi do boje. Taková je odměna nevěřících.

Jestliže přestanou, pak Alláh je věru Nejvýš Odpouštějící, Milosrdný.

A bojujte proti nim, dokud neustane pronásledování, a každý se bude svobodně hlásit k náboženství Alláhovu. Jestliže přestanou, pak mějte na paměti, že nepřátelství je dovoleno jen proti útočníkům.“

Kontext objasňuje, že verš 191 povoluje muslimům z Medíny sebeobranu proti agresi nevěřících z Mekky. Rozhodně neříká, že muslimové mají chodit po světě a zabíjet každého nevěřícího, na kterého narazí!

Druhý příklad

Kapitola 4 An-Nisá, verš 74, údajně podporuje krveprolití:

„Nechť tedy bojují ve službách Alláhových ti, kteří by prodali život pozemský za Život budoucí. A každému, kdo bojuje ve službách Alláhových, ať už je zabit, či zvítězí, brzi darujeme velkou odměnu.“

Ti, kteří citují tento verš, úmyslně vynechávají následující verš (75), který vysvětluje účel menšího džihádu:

„A co je s vámi, že nebojujete za Alláha a slabé – muže, ženy a děti -, kteří říkají: “Pane náš, vyveď nás z tohoto města, jehož obyvatelé jsou uiskovateli, a daruj nám od Sebe pomocníka.“?“

Tento verš jasně nařizuje muslimům, aby povstali za utiskované muže, ženy a děti. Nemají snad Boží náboženství bránit utiskované muže, ženy a děti?

Třetí příklad

Kapitola 9 (At-Tawba), verš 12:

„...proti těmto vůdcům nevěrectví bojujte..“

Toto je pouze část pasáže, ve které Bůh mluví o muslimech v Medíně a jejich mírové dohodě s nevěřícími v Mekce. Je třeba přečíst verše 12-14,  a pak je nad slunce jasné, že islám dává muslimům právo obrany, ale v žádném případě nepodněcuje k agresi:

„A jestliže poruší své přísahy po uzavření úmluvy a zaútočí na vaše náboženství, pak proti těmto vůdcům nevěrectví bojujte – ti věru neberou ohled na vlastní přísahy – aby s tím přestali.

Což nebudete bojovat proti lidu, který porušil svou přísahu a připravoval vyhnání Posla a jako první zahájil nepřátelství proti vám? Bojíte se jich snad? Vždyť Alláh si zaslouží nejvíc, abyste se Ho báli, jste-li věřící.

Bojujte proti nim, aby je Alláh vašima rukama potrestal a zahanbil a vám dopomohl k vítězství nad nimi a ulehčil myslím lidí, kteří věří.“

(9:12-14)

Čtvrtý příklad

Kapitola 9 (At-Tawba), verš 36:

„...A bojujte proti modloslužebníkům všichni dohromady...“

Ve skutečnosti je tato věta částí celého verše, ve které Bůh hovoří o svatosti čtyř ze dvanácti měsíců v roce, ve kterých je bojování zakázáno:

„Počet měsíců u Alláha je dvanáct měsíců, jak to ustanovil v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A v nich jsou čtyři měsíce posvátné. Toto je víra věčná. Proto si v nich neubližujte...“

 Pak  verš následuje:

„...A bojujte proti modloslužebníkům všichni dohromady, tak jako oni bojují všichni dohromady proti vám; a vězte, že Alláh je na straně spravedlivých.“

Ti, kteří rádi vytrhávají tento verš z kontextu, klidně vynechají část „tak jako oni bojují všichni dohromady proti vám“ . Je zřejmé, že tento verš je odpovědí na agresi počatou polyteisty proti muslimům, vůbec nemluví o zahájení války.

Závěr

Z těchto příkladů je jasné, že islám nechápe menší  džihád jako agresi, ale dovoluje muslimům fyzicky bránit své životy, majetky a pozemky proti jakékoli agresi a také bojovat, aby ukončili tyranii proti utiskovaným.

Verše týkající se modloslužebníků v Mekce jsou velice specifické a vztahují se k té době. Podívejme se znovu na kapitolu 22, verše 39 – 46:

„ Povolení bojovat je dáno těm, proti nimž je vedena válka, protože jim bylo ukřivděno – a věru je v moci Alláhově jim pomoci –

Těm, kteří byli nespravedlivě vyhnáni ze svých domovů jen proto, že říkali: ‚Naším Pánem je Alláh‘ – a kdyby Alláh nedovolil lidem, aby se bránili proti nepravostem druhých, zajisté by byly zbořeny kláštery a chrámy a synagogy a mešity, v nichž je jméno Alláhovo hojně vzpomínáno. A Alláh zajisté pomůže tomu, kdo pomáhá Jemu. Alláh je věru silný, Mocný –

Těm, kteří, když je upevníme na zemi, budou dodržovat Modlitbu a platit Zakát a přikazovat dobré a zakazovat zlé. A Alláhovi přísluší konečné rozhodnutí všech věcí.

A obviňují- li tě ze lži, pak již před nimi obvinil ze lži své Proroky lid Noemův a Ádovci a Thamúdovci.

Totéž učinil lid Abrahamův a lid Lotův;

A obyvatelé Madjanu. A ze lži byl obviněn i Mojžíš. Já jsem poskytl nevěřícím odklad;  potom jsem je uchvátil a jak strašná byla proměna, kterou jsem jim způsobil!

A kolik měst Jsme již zničili za to, že v nich panovalo bezpráví, a teď leží v troskách; a kolik opuštěných studní a pyšných hradů!

Což necestovali po zemi, aby tak získali srdce schopná pochopit a uši shopné slyšet? Avšak nejsou to oči, které jsou slepé, ale slepá jsou jejich srdce, která jsou v jejich hrudích.“

Islám jedná se skutečnou, reálnou společností, a ne s idealistickou společností. Slovy Dr. Sayyida Hussaina Nasra:

„Muslimové považují křesťanskou etiku za příliš vznešenou, než aby se jí obyčejný člověk mohl řídit; zdá se, že příkaz nastavit druhou tvář byl míněn pouze pro světce. Křesťané během staletí neprokázali o nic víc zdrženlivosti v boji než  nekřesťané. Hlásaný ideál a praxe mají často málo společného.“ (2)

Zakončeme kapitolou 109, súra Al-Káfirún (Nevěřící):

„Ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného.

Řekni: ‚Ó nevěřící!

Já neuctívám to, co uctíváte vy;

A vy neuctíváte to, co uctívám já.

A já nebudu uctívat to, co vy uctíváte;

A vy nebudete uctívat to, co já uctívám.

Pro vás budiž náboženství vaše a pro mne budiž náboženství mé.‘“

Poznámky:

(2) Hans Küng & Jürgen Moltmann, eds., Křesťanství mezi světovými náboženstvími (Edinburg: Clark 1986), str. 7