Ve vztahu k otrokům

 

Otroctví je jeden z ohavných zvyků člověka a zároveň je ukazatelem jeho krutosti. Otroctví bylo významnou součástí života už od rané historie lidské společnosti. Postupně se stalo součástí práva pánů a platilo jako nesporné společenské pravidlo. Otroctví jako takové se rozšířilo ve všech lidských společenstvích a to do takové míry, že už i intelektuálové a učenci v mnoha národech považovali takové zřízení za účelné a správné. V těchto civilizacích nejenomže nebyly učiněny žádná opatření pro zrušení otroctví, ale ani se nic neučinilo pro zlepšení podmínek otroků.

 

Řečtí filosofové věřili, že byly stvořeny dva typy člověka - svobodní lidé a otroci - a že ti druzí byli stvořeni, aby sloužili těm prvním. Aristoteles považoval systém otroctví za nutnou součást lidské společnosti. Řekl, že co se práce týče, je-li potřeba více pracovní síly, vládnoucí skupina by měla použít otroky. Avšak přiznal, že by se měla věnovat pozornost zlepšování jejich životní úrovně. 

 

Požehnaný Prorok (saw) věděl díky své zralé soudnosti a pevnému mravnímu přesvědčení, že lidské bytosti jsou stejné, co se týče jejich původní přirozenosti a přirozeného nadání. Věděl, že všichni lidé mají duše, vůli, city a emoce. Také chápal, že rozdílnosti v rase, barvě, jazyku, národnosti, ale dokonce i výsada zbožnosti a vědomostí nemohou být příčinou diskriminace proti ostatním lidem a proti jejich právům. 

 

Proč některé lidské bytosti otročí druhé a odepírají jim jejich svobodu a výsady, které jim náleží?

 

Prorok (saw) si byl dobře vědom, že odstranění této normy nebude možné, aniž se změní společenský způsob myšlení, a to protože otroctví trvalo tisíce let a hluboce proniklo do myslí jak pánů tak otroků. Věděl, že jestliže nebude uzákoněn nový zákon podpořený výkonnou mocí a  jeho prosazeni nebude podpořeno vnitřním přesvědčením pánů a otroků, jejich hluboce zakořeněný společenský třídní systém nikdy nebude odstraněn. Nakonec vždyť pánové považovali tuto zcela otevřenou nespravedlnost jako neodmyslitelnou součást jejich práv. Také otroci se sílou zvyku postupně stali tak slabými, že nebyli schopni odhodlanosti a svobodného jednání. Jako následek jejich úplné ztráty smyslu pro svobodu a volného žití začali věřit, že jejich právo na život bylo vymezeno v hranicích tohoto velmi nepříznivého stavu, ve kterém se nacházeli. Proto tento společenský stav musel být zlepšen souběžně s postupným společenským růstem. Značného přemýšlení a moudrosti bylo potřeba pro to, aby se mohly tyto změny zrealizovat.

 

Jako počáteční krok Prorok (saw) při několika příležitostech doporučil pánům a otrokům na sebe nahlížet jako na bratry. Začal je také přesvědčovat, že jsou všichni stejného původu a stvořeni z hlíny. (7)

 

Řekl: „Bílí lidé nemají žádné přirozené privilegium nad černými, a nejhorší z lidí v pohledu Boha jsou obchodníci s otroky. (8) Otroci jsou vaši bratři, kteří byli uvrženi pod vaše velení, a kteří mají svá vlastní práva. Měli byste je živit tím, co sami jíte, a šatit tím, čím se sami oblékáte. Nežádejte po nich věci, které jsou mimo jejich schopnosti, a pomáhejte jim v práci. (9) Když je voláte, oslovujte je slušně a nenazývejte je ´můj otroku´nebo ´moje otrokyně´. Raději byste měli říci ´můj chlapče´, ´moje děvče´, nebo ´můj hochu´. Všichni vaši muži a všechny vaše ženy jsou služebníky Boha, a On je ten Pravdivý Pán všech.“(10)

 

Tato působivá a správná logika, která vycházela z hloubky srdce opravdově milujícího humanitáře ve formě božské zprávy, hrála významnou roli v překonávání arogance pánů, ve vymazávání pocitu podřazenosti ze srdcí otroků, v rozumové přeměně mnoha lidí, a ve vytváření pochybností o něčem, co bylo považováno za nespornou součást způsobu života po staletí. Přirozeně toto přimělo lidi se znovu zamyslet nad jejich stavem, a mnozí postupně  došli k závěru, že bratr by si neměl podrobovat svého bratra.

 

Za pomocí praktických kroků požehnaný Prorok (saw)  vydláždil cestu, která vedla k osvobození otroků, a to buď povzbuzováním lidí, aby tak činili, a dáváním jim naděje na odměnu – jejich hříchy budou odčiněny a jejich pokání bude přijato – nebo zrovnoprávněním otroků vykoupením (zpětným odkoupením) v tom smyslu, že otrok po částkách zaplatí svému pánovi určitou sumu peněz z jeho výplaty, nebo že se tato částka zaplatí z veřejných peněz Muslimů (Bayt al-Mal) a to dokud nebude svobodný. 

 

Tímto způsobem Prorok Mohammed (saw) zabránil téměř všem cestám vedoucím k otroctví, a zasloužil se tak o postupné zaniknutí otroctví.. Sám šel příkladem a osvobodil svého otroka Zayda ibn Haritha, kterého mu představila jeho žena Chadídža (as). A co více, na veřejnosti ho oslovoval jako svého ´adoptivního syna´, a to proto, aby vymazal pocit poníženosti a poddanství ze Zaydovy mysli. Jakmile Zayd dosáhl věku dospívání, Prorok (saw) ho oženil se svojí sestřenicí. Tímto způsobem se snažil odstranit rasovou nadřazenost z tehdejšího světa; na které byl pevně postaven především svět arabského kmenového systému.

Takto Prorok Mohammed (saw) zřídil princip rovnosti.

 

Reference:

 

(7) Man la-Yahzaruh al-Faqih, Shaykh al-Saduq Muhammad ibn Babuyah al-Qummi, p. 575.

(8) ibid., p. 354.

(9) Sahih al-Bukhari, vol. 3, p. 149.

(10)Sahih al-Muslim, vol. 7, p. 48.

Čistota

 

Požehnaný Prorok (saw) usiloval o čistotu již od svého ranného dětství, a byl výjimečný v dodržování čistoty svého těla a oděvu. Vedle dodržování zásady očišty (wudu), se Prorok (saw) často myl a koupal a doporučoval tento způsob chování jako úkon pobožnosti. 

 

Své vlasy, které mu spadaly na jeho ušní lalůčky, si umýval listy lotosového stromu (sidr), česal a udržoval fialkovým olejem. Sám se voněl pižmovou (musk) a ambrovou vůní, a proto se jeho vůně nesla všude, kudy prošel. Zuby si pečlivě čistil přírodním kartáčkem na zuby (miswak) několikrát denně, především před tím, než šel spát a po tom, co vstal. Jeho bílé roucho, které bylo dlouhé pod kolena, bylo vždy čisté.

 

Před a po jídle si myl ruce a ústa a vyhýbal se jídlům s nepříjemně zapáchajícím kořením nebo zeleninou. Hřeben ze slonoviny, oční kohl, nádoba, nůžky, zrcadlo a miswak (přírodní zubní kartáček) byly vždy součástí jeho zavazadla na cestách. Jeho dům byl vždy čistý, a to přesto, že byl jednoduchý a postrádal luxus. 

 

Prorok (saw) zdůrazňoval, že by odpadky měly být vynášeny ven během dne a neměly by být ponechány až do noci. Jeho tělesná čistota byla v souladu s jeho posvátnou duchovní čistotou. Doporučoval svým společníkům a stoupencům, aby udržovali své vlasy, tělo, oblečení a domovy čisté a obzvláště je přesvědčoval, aby se myli a voněli v pátek, a to proto, aby nezapáchali při pátečních společných modlitbách. (13) Dále svým stoupencům nařizoval, aby si tělesně neulevovali v blízkosti hrobů, vedle řek, a ve stínu stromů. Také zdůrazňoval, aby se neznečišťovala voda a to až do takové míry, že je lepší se mýt bez vstupování do ní. (14)

 

Reference:

 

(13) Možno nalézt ve všech Síra knihách (biografiích) a sbírkách hadíthů.

(14) Sahih al-Muslim, vol. 1, p. 163.